Nepsaná pravidla silničního provozu

středa 15. duben 2009 17:24

Internet

Máme za sebou černý, bouračkový víkend. A protože je středa, pak tedy máme před sebou jakýsi další víkend. Černý, nebo růžový? To ukáže čas a statistiky. Pro Vás, kdo neznáte nepsaná pravidla, je předkládám. Vyzbrojí Vás předvídavostí. Ti ostatní, kteří je běžně používají, ti si klasická pravidla nepřečtou. Jsou pro ně bezvýznamná. A tak mě potěší, pokud zveřejněním těchto "nepsaných" pravidel zabráním alespoň jedné tragické nehodě. Srážce s blbcem.

Článek 1: Vozidla
§1: Vozidla dělíme na supertěžká, těžká, střední a lehká.

Supertěžká vozidla jsou tanky, popř. obrněné transportéry. Můžeme sem počítat i silniční válce, ale vzhledem k jejich malé rychlosti od nich nehrozí velké nebezpečí. Supertěžká vozidla mají přednost vždy a všude, na silnici i mimo ni. Nedáte-li jim přednost, mohou vás převálcovat. Zvláštním případem je vlak, s nímž se ale běžný motorista setká jen na přejezdech.
Těžká vozidla jsou v zásadě všechna vozidla s traverzami: tramvaje, autobusy, kamiony, těžká a střední nákladní auta.
Střední vozidla jsou lehká nákladní auta (od Avie dolů), těžké dodávky a tlusté osobní automobily (jeepy, pajera).
Lehká vozidla jsou ostatní dvou- i jednostopá vozidla jako: běžné osobní automobily, dodávky, trabanty, velorexy, motocykly a bicykly.


Článek 2: Řidiči
§2: Řidiče dělíme na profesionály, frajery, městské, vidláky (lonťáky), sváteční a kloboukaté, dále motocyklisty a cyklisty. Ostatní, jako koloběžkáři nebo vozíčkáři, se vyskytují sporadicky.

Profesionál jezdí za peníze, řízení vozu, obvykle kamionu, dodávky, ale i tanku, vlaku, autobusu nebo tramvaje, je jeho povoláním.
Frajer jezdí pro potěšení z jízdy a z deptání jiných řidičů. Ví, že není v provozu sám, ale jezdí, jako by byl. Zpravidla má jeep nebo jiné tlusté auto, nebo aspoň osobní auto se silným motorem.
Městský řidič jezdí převážně po velkém městě a je zběhlý v tlačenici. Mívá jakýkoli typ osobního auta.
Vidlák ( na Moravě lonťák) je venkovan - venkovský nebo maloměstský řidič. Mívá staré, kouřící až historické automobily (šunky), často s přívěsy jako je vozík nebo žebřiňák upevněný na tažném zařízení. Komické situace vznikají, musí-li vidlák jet do města.
Sváteční řidič jezdí obvykle jen v sezóně a jen jednou týdně. Má jednu nacvičenou trasu, obyčejně domov - chalupa (chata). Po této trase se pohybuje rychlostí 30 - 60 km/hod.

Kloboukatý řidič se vyznačuje tím, že v autě sedí v klobouku, kterým se často dotýká střechy vozu, takže sedí opatrně. Moudří mužové a vědci se dohadují, že důvod, proč má při jízdě nasazen klobouk, spočívá v tom, že si v autě nedokáže zatopit. Pozor, patří sem i někteří řidiči v čepicích, ale valnou většinou už ne řidiči jezdící v čepicích se štítkem (baseballových čepicích), to jsou spíše profesionálové.

Motocyklisté se dělí podle stroje na silné a slabé. Silní mají Harleye, Kawasaki, Hondy a jiné takové značky a patří svým naturelem mezi frajery. Bývají mladí. Pokud se frajer dožije vyššího věku, přechází z motorky na tlusté nebo jiné silné auto. Slabí motocyklisté mají malolitrážní motorky, tzv. fechtly neboli kozí dechy, dále skútry a historické Jawy kývačky. Jezdí pomalu a drží se při zdi. Ve velkoměstech se příliš nevyskytují.

Cyklisté se dělí na blázny a šílence. Blázni jezdí za každého počasí po silnicích i jinde, pod sedlem mají obvykle blikající LEDky, někteří mají vpředu reflektor, ale nelze na to spoléhat. Ve městech jezdí blázni po chodnících nebo střídají chodník, přechod pro chodce a vozovku. Šílenci jezdí zcela bez světel, v tmavých oděvech a zásadně neukazují směr a nerozhlížejí se. Venkovský šílenec často vyjede bez rozhlédnutí zprava do protisměru hlavní silnice vedoucí obcí, provozu nedbá a po několika desítkách metrů překřižuje vozovku a zapadne doleva mezi domy. Největší z nich jedou zásadně nejkratší cestou, takže šikmo přes hlavní silnici procházející obcí. Městský šílenec jezdí naprosto bez ohledu na jakákoli světla nebo pravidla přednosti, jen tak, aby (podle svého úsudku) nikde nenarazil.


Článek 3: Chodci
§3: Chodce rozeznáváme opatrné, štronzáky a sebevrahy.

Opatrný chodec je běžný typ. Předem se rozhlédne, spočítá si, kdy může bezpečně vyrazit a přejde. Někteří dokonce na světelných přechodech čekají, než se jim rozsvítí zelené světlo "Jdi".
Štronzák přechází, ale jakmile vidí, třeba v dálce, blížící se vozidlo, strne uprostřed přechodu (štronzo). Zvláštním případem jsou někteří starší chodci, kteří nejsou schopni zastavit a s hrůzou v oku pokračují v chůzi přímo před přijíždějící vozidlo.
Sebevrazi se dělí na několik typů. Starší sebevrazi vcházejí do vozovky kdykoli a kdekoli s pocitem bezpečí, vyjádřeným myšlenkou "však mě vidí". Bohužel, motoristé je často nevidí, nebo už na vzdálenost dvou a méně metrů obtížně zastavují. Dalším typem jsou chodci, považující značený přechod za nedobytnou pevnost. Kráčejí po něm pevným krokem nebojsů, a to i když je přechod řízen světly a jim svítí červené světlo "Stůj". Jiní zase přecházejí, a když se blíží vozidlo, začnou namísto štronza poskakovat sem tam napříč jeho pohybu. V poslední době se vyskytují i pubertální sebevražední běžci, kteří čekají na světelném přechodu, dokud nedostanou auta zelený signál Volno, a pak jim rychle přeběhnou těsně před chladiči během jejich rozjezdu. Zvláštním případem sebevrahů jsou chodci, používající místo chodníků zásadně vozovku. Na venkově zase chodci, kteří chodí v noci po silnici vpravo, zády k přijíždějícím vozidlům, dva nebo více vedle sebe, v černém nebo tmavomodrém oblečení.
Je asi nemožné odpozorovat jakákoli pravidla pro chodce, takže se dále budeme zabývat počínáním motoristů.

Článek 4: Jízda v pruzích
§4: Při přejíždění z pruhu do pruhu zásadně nepoužíváme znamení o změně směru. Jenom by to mátlo. Znamení mohou použít městští řidiči, vidláci, sváteční a kloboukatí, čímž se označují jako takoví. Frajer by použitím znamení v těchto případech ztratil tvář. Také řidič těžkého vozidla takové znamení nepotřebuje, neboť prostě vjede do pruhu, do něhož chce, není-li v něm vozidlo stejné nebo těžší kategorie. Na nějaké zvukové signály přitom nereaguje. - Spěchajícím řidičům se doporučuje kličkovat mezi pruhy.

§5: Kdo spěchá, může jet také po dělicí čáře, je-li mezi proudy vozidel dostatek místa. Tento způsob je zvláště vhodný pro jednostopá a tedy užší vozidla. Pevně posazený frajer může při takovém průjezdu stojícími vozidly (zácpou) vhodně volenou jízdou rozbíjet zrcátka automobilů řídítky: je třeba dát najevo, že frajer jede, kdežto automobilisté musí stát.

§6: Na dálnici i jinde lze při spěchu a zácpě využít odstavných pruhů. Případně lze použít pruhu pro pomalá vozidla, je-li volný, a předjet v něm zprava vysokou rychlostí vozidla jedoucí v pravém pruhu. Tento postup ukáže řidiči jedoucímu v pravém pruhu, tedy obvykle vidlákovi, kde je jeho místo, a poskytne mu nádherný pohled, zejména pokud ho současně jiné vozidlo předjíždí zleva.

Článek 5: Jízda po dálnici
§7: Frajer jezdí po dálnici zásadně v levém pruhu systémem start - cíl. Pokud je dálnice prázdná, lze v zatáčkách také využít optimální trasu po celé šířce vozovky, tj. všech pruhů, popř. i odstavného. Jestliže se před ním v levém pruhu objeví pomalejší vozidlo a pokud jeho řidiče nelze zastrašit, snaží se frajer předjet ho zprava, kudy se dá. Zastrašovací prostředky jsou: najíždění, použití světelné i akustické houkačky, na bližší vzdálenost pak vhodné posunky. Je-li první řidič vidlák nebo městský, ještě rád uhne do pravého pruhu, kde je jeho místo. Sváteční a kloboukatí řidiči nepředjíždějí. Vedle motocyklisty je v pruhu dost místa, popř. motocyklista zrychlí.

Článek 6: Odbočování
§8: Odbočit doprava lze kdykoli a z kteréhokoli pruhu, pokud je to možné. Například na křižovatce, kde svítí šipka pro odbočení doprava, ale před vámi stojí vozidla pokračující rovně, lze je objet zleva nebo mezi pruhy a odbočit doprava.

§9: Pro použití znamení o změně směru při odbočování platí tato pravidla:

Ukazatel odbočení doprava zásadně nepoužíváme.
Některé křižovatky mají zvláštní nájezd pro odbočení doprava. Je-li zakryt vozidly čekajícími na průjezd rovně, použijeme k počátku odbočení pravý chodník; pozorujeme, jak chodci různě směšně uskakují. Pozor však na různé sloupy!
Ukazatel odbočení doleva nepoužíváme tehdy, stojíme-li v pruhu pro odbočení doleva - je to zbytečné.
Správný frajer nepoužívá ukazatele vůbec. Ostatní motoristé se stejnou nebo lehčí kategorií vozidel, cyklisté a chodci musí uhodnout jeho úmysl, a to i když jej během deseti vteřin několikrát změní. Vůči těžším kategoriím vozidel zachovává frajer ozbrojené příměří a je-li to naprosto nezbytné, ukazatel směru použije. Ne však více než jediné bliknutí, jinak opět ztrácí tvář.
Vidláci a kloboukatí řidiči mohou ukazatele používat bez omezení, a to i systémem "matení nepřítele", kdy ukazují na opačnou stranu, než kam odbočují.


Článek 7: Otáčení a couvání
§10: Otáčet lze kdekoli, kde je to možné. Ideální k otáčení do protisměru je křižovatka komunikace mající střední zelený pás nebo kolejové těleso. Je vhodné, ale ne nezbytné, aby taková křižovatka měla pruh pro odbočení doleva - z něj se výtečně otáčí.

§11: Otáčet do protisměru lze také s "matením nepřítele". Nejprve vyvoláme dojem, že zastavujeme u okraje; v tomto případě použijeme výjimečně i světelné znamení "doprava" (blinkr). Jakmile se vozidla jedoucí za námi trochu přiblíží, rychle změníme pravé znamení na levé a otočíme vozidlo švihem, smykem nebo aspoň dostatečně rychle do protisměru. V okamžiku, kdy je naše vozidlo bokem k přijíždějícím, je vhodné nasadit smích nebo pohrdavý úšklebek. Tento manévr je vhodný pro frajery statečných srdcí.

§12: Couváme rychle, aby dostatečné vytí převodovky varovalo ostatní. Nacouvat do něčeho je však nečestné a ponižující. Manévr je opět vhodný zejména pro frajery, zvláště couvá-li se na delší vzdálenost.

Článek 8: Předjíždění
§11: Vidlákům a kloboukatým nelze předjíždění doporučit. Pokud má předjet sváteční řidič, musí přijet zezadu k předjížděnému vozidlu, pak přibrzdit, rozhlédnout se a předjet, aniž přeřadí. Dodržením tohoto pravidla se počet svátečních řidičů výrazně omezí. Motocyklista může takový manévr provést daleko bezpečněji. Je-li silný, vyrazí zpoza předjížděného vozidla s ohromným rachotem a zrychlením, případně s předním kolem ve vzduchu, což udělá na předjížděného řádný dojem.

§12: Frajeři předjíždějí bez nutnosti dát světelné nebo zvukové znamení. Pro pokročilé se doporučuje všeobecně známá tzv. myška, tj. zařazení těsně mezi nůžkami předjížděného vozidla a vozidla jedoucího v protisměru.

§13: Pokud se chce frajer opravdu pobavit, vyhlédne si na rovné volné silnici oběť, předjede ji a sníží rychlost na 40 km/hod. Jakmile (jestliže) ho oběť předjede, opět zrychlí a manévr opakuje. Pokud si oběť předjet netroufá, zpomalí frajer na 30 - 5 km/hod. Někteří řidiči - oběti mohou po několikerém opakování zuřit tak, že u nich dojde k mozkové nebo srdeční cévní příhodě. Velmi zábavné.

§14: Řidiči kamionů, profesionálové, jedoucí ve dvojici, mohou se na silnici se dvěma pruhy po celou cestu vzájemně předjíždět, zejména blíží-li se zezadu kolona rychlejších vozidel. Rozdíl rychlostí obou kamionů při vzájemném předjíždění nesmí přesáhnout 5 km/hod. Po předjetí je možno jedno - dvě vozidla pustit před sebe a manévr opakovat. Vhodné v kopcích. Rovněž velmi zábavná kratochvíle na dlouhých cestách.

Článek 9: Parkování
§15: Značku "Zákaz stání" není třeba respektovat, má význam jenom pro bojácné řidiče, jako jsou vidláci, sváteční a kloboukatí. Frajer zásadně na pokuty má, resp. dosáhne postavení, kde mu policisté vždy jen salutují.

§16: Pokud chce frajer zaparkovat a jede za někým, kdo chce zaparkovat couváním, neváhá a vjede na parkovací místo směle předem. Případné rozpory s druhým řidičem řeší zbraní (dobrá je plynová pistole, k nerozeznání od pravé). Při obsazování parkovacích míst lze také vhodně předjíždět a objíždět, využívat momentu překvapení atd.

§17: Parkovat lze kdekoli, pokud zapnete světelný signál "výstražný trojúhelník". Oblíbené je zejména parkování ve druhé řadě od chodníku, ale jen se zapnutým výstražným znamením.

§18: Při parkování se zejména snažíme, aby naše vozidlo stálo co nejblíže cíle. Potřeba ostatních vozidel odjet je až druhotná. Většina řidičů ráda počká.

§19: Je-li parkování předepsáno podélně u chodníku nebo na něm, ale mezera je pro vaše vozidlo příliš malá, lze zaparkovat šikmo stylem "pravé přední kolo u budovy, levé zadní kolo ve vozovce". Bude-li vozidlo za vámi odjíždět, jeho řidič jistě uvítá příležitost ke cvičení své zručnosti. Chodci se zase pocvičí v protahování úzkými průchody.

Článek 10: Jízda přes světelné řízené křižovatky
§20: Frajeři využívají signály do poslední vteřiny oranžového světla Pozor, případně do prvních vteřin červeného světla Stůj, pokud příčně jedoucí vozidla dosud nevyrazila.

§21: Z §20 plyne, že po naskočení zeleného signálu Volno musí všechna vozidla přiměřeně počkat, až přejedou frajeři jedoucí příčným směrem. Není zdvořilé troubit a dožadovat se tím, aby první vozidlo u světel vyjelo. Dále se doporučuje, aby první vozidlo zastavilo v přiměřené vzdálenosti (asi na délku osobního automobilu) od hranice křižovatky. Bude tak mít delší dráhu na rozjezd pro případ, že by jeho řidič bezmyšlenkovitě na zelený signál "Volno" ihned vyjel.

§22: Rozjezd vozidel stojících před křižovatkou musí být po zeleném signálu "Volno" postupný. Ideální je, když každé stojící vozidlo počká s rozjezdem, než předchozí projede křižovatku, aby byl zajištěn řádný rozhled. Nicméně nelze to vždy dodržet, zvláště když nějaký frajer spěchá.

Článek 11: Závěrečné ustanovení
§23: Doporučuje se doplňovat tato nepsaná pravidla dalšími zajímavými, zejména frajerskými paragrafy. Výrazným způsobem klesne počet obyvatel, vyřeší se demografická krize i otázka nezaměstnanosti. Nemotorizované obyvatelstvo se žádá, aby se hlásilo na úřadech práce o místa hrobníků.


Karel Dobrota